Pyl
Pyl je označení pro výtrusy samčích pohlavních orgánů rostlin. Skládá se z pylových zrn - jedná se o výtrusy rostlin, které vznikají v prašnících na tyčinkách mateřské pylové buňky. Nacházejí se jako maličké granulky na tyčinkách květů. Tyto sbírají včely pomocí háčků na nožičkách (košíčky) a přinášejí je do úlu. Pyl je nenahraditelný zdroj bílkovin pro včely a spolu s glycidovou (cukr) potravou a vodou tvoří základní složky včelí výživy. Včely používají přetrávený pyl jako mateří kašičku včelami kojičkami pro krmení včelího plodu. Včelaři získávají pyl pomocí pylochytů. Jsou to desky s dírami, na jejichž okrajích se pyl setře z nožiček včel a padá do nádoby. V době jarního rozkvětu je pylu v přírodě nadbytek a tak odběr pylu v této době včely nijak nepoškodí. Důležité jsou pylové desky v úlu připravené na jarní rozvoj plodu, kdy je v přírodě pylu málo. To je velmi důležitý předpoklad dobrého startu do snůškové sezony.
Přívrženci používání pylu zdůrazňují, že pyl obsahuje tisíce enzymů, mnohem více než je v jiné potravě. Vytvářejí se legendy o zázračných účincích na sexuální výkonnost, potlačování rakoviny atd atd. Pravda je taková, že i kdyby tyto enzymy tam byly, jako že tam nejsou, pak v trávícím traktu člověka se rozloží a pro lidské tělo jsou bezvýznamné. Žádná vědecká studie neprokázala účinky pylu proti nějaké lidské nemoci. Všechny ty "zázračné" látky obsažené v pylu mohou být získány mnohem levněji z jiné potravy. V 70-tých letech (1970) byly prováděny testy s plavci a přespolními běžci na účinky pylu a 6-ti týdenní pokusy nepotvrdily žádné účinky na výkonnost.
Naopak včelí pyl i mateří kašička je potenciálně nebezpečná jako alergen, který by mohl způsobit nebezpečné alergické reakce. Některé případy astma a anafylaktických šoků byly fatální.
